iO Tillett Wright - něco, co by měl každej vidět

Pokud jste náhodou na netu a čistě náhodně narazíte na tenhle blog, koukněte jenom na tohle video, protože to je podle mě něco, co by měl asi každej člověk vidět a pochopit, nebo se o to aspoň pokusit.

Zde s titulky:

http://www.ted.com/talks/lang/cs/io_tillett_wright_fifty_shades_of_gay.html

Něco jako komedie

Připadám si poslední dobou jak ženská z reklamy na google, co si pořídila psa. Můj google našeptávač, kterej si pamatuje, co jsem hledala naposledy, mi neustále připomíná, co jsem vyhledávala naposledy "kočka  nespí, kočka mňouká, kočka nechce žrát, kočka srst, rýma, čumák, žloutky, tvaroh, zvrací, prdí....atd.

Jo, a když si koupíte Hello  šťávu s příchutí kiwi, kupujte tu ve skleněný lahvi, je to sice dost divný a moc to nechápu, ale v plastu je to fakt hnus. Ne, že by obojí nebyla směs chemickej sraček a všemožnejch éček s absencí jakýhokoliv živýho ovoce, ale stejně...

No nic, koukala jsem dneska na film:

Je to vážně takový, jak o tom píšou na čsfd - okouzlující, zábavný, moudrý. Film o šestnáctiletym klukovi, kterej má pocit, že má deprese a trpí panickýma záchvatama, a tak se dobrovolně nechá na pět dní zavřít do psychiatrický léčebny, aby tady zjistil, že vlastně jeho problémy nejsou tak šílený a zlý, jak by se mohlo zdát... Koukněte, nebudete litovat... A počáteční nesympatie k hlavnímu hrdinovi po chvíli opadne :)

Kolo, jíst, pít, mluvit, jezdit metrem, číst, číst mapy, dělat mapy,dělat umění, dokončit přihlášku na gatese, říct tátovi,aby se kvůli tomu nestresoval,obejmout mámu, dát pusu mladší sestře,dát pusu tátovi, mazlit se s Noel, mazlit se s ní ještě víc, vzít jí na piknik,jít s ní do kina, jít do kina s Aaronem a Niou,pořádat párty, vyprávět lidem svůj příbeh,být dobrovolníkem na severu 3, pomáhat lidem, jako je Bobby,jako je Muktada,jako jsem já...Víc kreslit, malovat člověka, malovat  nahého člověka - malovat Noel nahou, běhat, cestovat, plavat, skákat panáka - vím, že je to stupidní ale co, stejně skákat...Dýchat...Žít...

Mám už prej jít spát

Ředkvičky jsou za dveřma!

Protože je hnusná zima a nevim jak vy, ale já osobně jsem dost velkej chcípák, musim do sebe cpát nějaký ty vitamíny. A protože nemám to štěstí jako některý lidi, co si klidně k sváče schroupnou celou kedlubnu, mně syrová samotná zelenina prostě nechutná, a tak musim vymejšlet všemožný triky, abych si z tohohle nutnýho zla udělala supr bombastik mega fantastik (proč mi to zní v hlavě?) žrádlo, po kterym se budu moct utlouct nejen já, ale i taková ta banda lidí, co jim pořád cpu svoje kuchařský výmysly (rozuměj rodina). V létě to dělám tak, že si dělám různý zeleninový saláty, převážně salát caprese. Každej ale ví, že v zimě jsou běžně dostupný rajčata pěkně hnusný a rozhodně se nehoděj na čerstvý zeleninový salátky. v zimě to teda z velký části řeším zeleninovým krémem. Poprvé jsem na podzim zkusila dýňovou polívku z dýně hokkaido, recept jsem ukradla na úžasných stránkách Chez Lucie, děkuji pěkně, a od tý doby dělám různý obdoby zeleninových krémů téměř každý týden - z brokolice, květáku, pórku.

V lednici se mi nedávno vyskytly dva svazky ředkviček, který nemám moc ráda a tak mě napadlo, jestli se z nich nedá udělat něco smysluplnýho. Nakonec jsem narazila na ředkvičkovou polévku. Dost mě potěšilo, že v tomhle receptu prostě spotřebujete celou  ředkvičku, od andulky po žížalu, totiž včetně listů. Je to hotovo ajncvaj, já osobně jsem si recept poněkud pozměnila  zároveň zjednodušila - zaprvé necedim přes síto (proč?) a zadruhý nepřidávám žádnou smetanu - přijde mi to zbytečný, je naprosto výborná i bez toho a zbytečně přidávat tuk do jinak bezchybnýho hrnce plnýho vitamínů a zdravíčka (no dobře, já vim, že po rozšmelcovaní zeleniny většina vitamínů vyletí komínem, ale ten pocit, kdy jíte něco, co nemá Cajthamlová chuť hodit do koše...).

Navíc, zase se s váma podělim o pár zajímavejch informací o ředkvičkách - maj teda hromadu vitamínů, to víme, ale navíc ničí plísně a bakterie ve střevech a sliznici a taky usnadňuje odkašlávání, což mě se momentálně dost hodí! Má spoustu příznivejch účinků na organismus, srdce, kosti... A taky nějakou látkou podporuje v mozku emoční rovnováhu, to mi přišlo asi nejvíc zajímavý, asi jako dobrá nálada po kiwi :))

No, tak dobrou chuť a jestli někoho, kdo tohle čte (tvídě, seš tam?) nakopnu k tomu, aby si tenhle skvost běžel udělat, tak napište, jak vám to dopadlo :)

Kalhoty versus savo

Nedávno jsem sem psala, že jsem si zničila kalhoty, když jsem se pokoušela vytvořit na nich puntíky savem. Naštvaně jsem je hodila do kouta ve svym rozestavěnym bytě s tim, že už jsou dobrý akorát tak jako montérky. Včera jsem se tam byla podívat a mimochodem jsem hodila očkem na kalhoty zmuchlaný v rohu a hele, savo ještě zapracovalo a nakonec to neni tak marný (až na kvalitu fotek, ta je velice marná).

My little coin operated boy

Nikdy jsem moc nevěřila přísloví, že dobrá snídaně je začátek dobrýho dne...eh. Nebo možná ne úplně přísloví, ale tak ňák se to říká, ne?
Nicméně, včera jsem se probudila s nějakou podezřele dobrou náladou, což je div, vzhledem k tomu že moje bronchitida a těžká alergie na kočky (domácí lékař ála google) se nelepší. Tudiž jsem si, plna očekávání, co donese nový den (nic nedonesl, parchant) udělala snídani, která nesestávala z plátku třicetiprocentního eidamu plácnutýho mezi dvě půlky starý housky.
Například, věděli jste, že kiwi obsahuje vysoký množství vitaminu C a když sníte jedno kiwi, pokryjete tím celodenní dávku céčka, kterou by měl člověk za den zbouchat? Taky posiluje imunitní systém, zlepšuje vidění a posiluje žíly (moje kuřácký já má ze sebe dobrej pocit) a hlavně podporuje tvorbu hormonů na dobrou náladu (uživejte si svojí trávu, já mám kiwi!)
Nicméně, tohle neni moc dobrej způsob konzumace kiwi, protože loupáním samozřejmě ztrácí na hodnotě, takže nejlepší je rozříznout ho keramickym nožem a vydlabávat plastovou lžičkou (což mi nápadně připomíná postup zabíjení upíra).

Vejce do slepičky (nikdy mě nikdo nedonutí nazývat tuto věc pravým jménem!) je těžká nostalgie z ranýho dětství, kdy mi mamka dělala k večeři vajíčko do plastovýho kalíšku ve tvaru slepice a já to milovala!

A musim teda říct, že po týhle snídani se ta dobrá nálada a chuť na dobrý jídlo se mnou vezla celej den, dokonce i nejotravnější povinnosti jako konečně uklidit ten podělanej vánoční stromek! 

K Vánocům jsem kocourovi koupila Interaktivni hru "Boccacia". V návodu píšou, že by člověk neměl  neměl mít na svoji kočku přehnaný nároky, když jí to hned nepůjde. No co vám budu řikat, člověk se prostě cejtí jak někdo, kdo si myslí, že má geniální dítě, tak ho nechá psát IQ test a dítě si místo psaní odpovědí začne strkat pastelku do nosu.

Hra spočívá vlastně v tom, že do děr na tý hrací ploše strčíte nějakou dobrotu, po který kočka fakt šílí, a pak zakryjete otvory dřevěnýma kuličkama. Nejdřív dáváte pamlsky do všech děr a postupně ubíráte, hra má bejt o tom, aby se kočka naučila hledat a odstraňovat kuličky, dokud pamlsek nenajde. Včera jsem strávila asi třičtvrtě hodiny tim, že jsem mýho geniálního tygra učila chápat ten princip. Tady je výsledek:

D.D.I.Y. (don't do it yourself)

Tak tedy, tady to je. Nejsem schopná. Nebo spíš moje tělo neni schopnný.
Vzhledem ke krutým mrazům, co momentálně bujej u nás na severu je pro mě pobyt ve vymrzlym bytě, kterej potřebuje revizi topení, naprosto nemyslitelnej. Už jen z toho důvodu, že začínám podezřívat svůj neustupující kašel z toho, že je černej (i ty rasisto!) a moje rýma se prakticky stala mym nejlepšim kámošem. Tu zas mám nutkání nařknout z toho, že to je alergie na kočky převlečená za zimní nastydnutí.

Dneska jsem se pokusila vylepšit si starý džíny s  pomocí tohoto návodu.

Ne, se savem to nejde. A nezkoušejte to. Zničíte si kalhoty.

Dneska je celkově D.D. (den debil). Kromě toho, že jsem si byla vyzvednout v práci peníze (jediná příznivá věc). Tak jsem si chtěla udělat radost v anglickym sekáči. Takže jsem se asi hodinu prohrabávala smradlavejma flekatejma hadrama, kterejch by se jiný lidi nedotkli ani dráždičkou na opice, abych vyhrabala luxusní triko Arctic Monkeys, mikinu se znakem Supermana a dva luxusní svetry. samozřejmě, proč bych si to zkoušela, žejo, vždyť to stojí pár kaček. Takže jsem tam nakonec nechala nějakých 250 Kč a drandila si to do drogerie, abych si konečně dokoupila chybějící kosmetiku - lak na vlasy, krém na obličej a řasenku.
No abych to shrnula, jediná další dobrá věc byla, že ten lak byl v akci, takže jsem svůj černej maximalní voljům Taft koupila za pouhopouhých 50 Kč, ze zbytku nákupu již neoplývám takovou dávkou nadšení. Triko - malý (nechápu, jak jsem mohla nabýt dojmu, že bych ho přetáhla byť jenom přes prsa), svetru chybí knoflík a v druhym vypadám jak polskej žid. Jak jsem doma zjistila, krém na obličej (Aknelot pro citlivou pokožku) má propíchnutou tubu a moje "get big lešis voljům krrl" řasenka nedělá ani jednu z těch věcí. Možná mě měla varovat cena 49,90,-...

do...it...yourself

Konečně, konečně vím, k čemu tenhle blog využiju. Bude se to jmenovat nějak podobně jako "zařiď si byt, když nemáš za co".

Jde o tohle. Vzhledem k tomu, že pořád ještě studuju a s brigádama to donedávna nebylo nic moc, bydlím ještě pořád u rodičů a možnost vlastního bydlení nemám. A teď se mi naskytla příležitost takovýho bydlení nanečisto, a totiž jen o patro výš, v maličkým bytě o dvou místnostech, kterej je v dezolátnim stavu a kterej teda patří mojí mamce. Byt nemá sice udělanou sprchu a tudíž budu muset i nadále využívat koupelnu u rodičů, nicméně je to jistej krok dopředu.

Takže - mám dvouměsíční lhůtu, kdy musim (a chci!) dokázat, že s co nejmenší finanční pomocí dokážu svépomocí a běhánim po pochybnejch a málo placenejch brigádách a hlavně při škole zatnout zuby, přestat rozhazovat peníze za blbosti, jako jsou kvanta cigaret a chlastu a budu schopná přesvědčit ostatní, že nejsem prodělečnej podnik a nesoběstačnej blbeček.

Tyhle dva měsíce mám na to, abych obydlela jednu místnost tak, abych se nezruinovala a abych přesvědčila investora, že můžu zamořit svojí přítomností celej byt a dát si na zvonek svoje jméno.

Současnej stav je takovej, že mám jeden totálně zaprasenej byt, jednu listopadovo-prosincovou brigádu za 700,- každej pátek, tři rozeslaný životopisy, na krku zkouškový a na účtu něco přes litra.

Jo, a je tu ještě něco, co mi šlape na paty...Jo aha, čau Vánoce, thanks a lot.

Ke startu, připravit, pozor, teď!