Nicméně, včera jsem se probudila s nějakou podezřele dobrou náladou, což je div, vzhledem k tomu že moje bronchitida a těžká alergie na kočky (domácí lékař ála google) se nelepší. Tudiž jsem si, plna očekávání, co donese nový den (nic nedonesl, parchant) udělala snídani, která nesestávala z plátku třicetiprocentního eidamu plácnutýho mezi dvě půlky starý housky.
Například, věděli jste, že kiwi obsahuje vysoký množství vitaminu C a když sníte jedno kiwi, pokryjete tím celodenní dávku céčka, kterou by měl člověk za den zbouchat? Taky posiluje imunitní systém, zlepšuje vidění a posiluje žíly (moje kuřácký já má ze sebe dobrej pocit) a hlavně podporuje tvorbu hormonů na dobrou náladu (uživejte si svojí trávu, já mám kiwi!)
Nicméně, tohle neni moc dobrej způsob konzumace kiwi, protože loupáním samozřejmě ztrácí na hodnotě, takže nejlepší je rozříznout ho keramickym nožem a vydlabávat plastovou lžičkou (což mi nápadně připomíná postup zabíjení upíra).
Vejce do slepičky (nikdy mě nikdo nedonutí nazývat tuto věc pravým jménem!) je těžká nostalgie z ranýho dětství, kdy mi mamka dělala k večeři vajíčko do plastovýho kalíšku ve tvaru slepice a já to milovala!
A musim teda říct, že po týhle snídani se ta dobrá nálada a chuť na dobrý jídlo se mnou vezla celej den, dokonce i nejotravnější povinnosti jako konečně uklidit ten podělanej vánoční stromek!
K Vánocům jsem kocourovi koupila Interaktivni hru "Boccacia". V návodu píšou, že by člověk neměl neměl mít na svoji kočku přehnaný nároky, když jí to hned nepůjde. No co vám budu řikat, člověk se prostě cejtí jak někdo, kdo si myslí, že má geniální dítě, tak ho nechá psát IQ test a dítě si místo psaní odpovědí začne strkat pastelku do nosu.
Hra spočívá vlastně v tom, že do děr na tý hrací ploše strčíte nějakou dobrotu, po který kočka fakt šílí, a pak zakryjete otvory dřevěnýma kuličkama. Nejdřív dáváte pamlsky do všech děr a postupně ubíráte, hra má bejt o tom, aby se kočka naučila hledat a odstraňovat kuličky, dokud pamlsek nenajde. Včera jsem strávila asi třičtvrtě hodiny tim, že jsem mýho geniálního tygra učila chápat ten princip. Tady je výsledek:
Ach jo, na to by se mi Seiichi beztak vykašlal (on totiž z 98% nemá rád cokoli, co je pro něj určeno :D).. a sice ještě pořádně neznám Williama, ale o jídlo a pamlsky jeví zájem asi tak jako já o kuřecí steak :D Teď mám kvůli tobě chuť na kiwi a štve mě, že jsem kolem něj obcházela jak dement a nakonec si ho nevzala (z 50 % případů totiž vyberu nějaké kentusácké, které mi rozežírá jazky, ALE CO KDYBYCH SE TENTOKRÁT TREFILA?)
OdpovědětVymazat