Garfield nednáší pondělky. Já neděle.

Neděle je den, kdy se nic nedělá a pak se trpí. Neděle je den, kdy sčítám všechny svoje hříchy a nesnáze, je to den, ve kterym se mi nikdy nepodaří uvařit dobrý jídlo

I když... Někdo by měl vymazat celej tenhle podělanej víkend. V pátek jsem si (JÁ KRETÉN) ostříhala vlasy na mikádo. Sama. Nůžkama. Jo, vypadám jak debil. Nějak nemůžu vysledovat kdy mě tyhle střihoruko-edwardovský záchvaty popadnou, abych se jim mohla účinně bránit. V sobotu jsem celej den trpěla u televize a večer se rozhodla jít na třídní sraz s lidma ze základky, kde jsem chytla totální depku, napsala jsem plačtivou sms svojí, momentálně virtuálně založený známosti a odešla jsem domů, kde jsem vyhrabala ten nejsmutnější film a rozhodla se do tří do rána brečet nad svym zpackanym životem. To mě nepřešlo ani ráno takže dneska, místo abych dělala něco pořádnýho, jsem se celej den válela u televize a litovala se. Cha. Jediný co jsem zmákla bylo uvařit si oběd, konkrétně lasagne s kuřecim masem a brokolicí, což byl nakonec takovej humus, že sem ani recept dávat nebudu. Protože nahradit čerstvý rajčata nebo loupaný v plechovce rajskym protlakem NIKDY neni dobrej nápad.


Kocour měl dneska taky den debil, dala jsem mu kočičí kaufland paštiku, kterou jsem našla v lednici. Já blb se mu snažim zpestřit jídelníček a pan Fajnovej Čumáček ohrnuje nos. Zahrajem si hru "najdi nasranou kočku".